That's it.

Ze Salt Lake odjíždíme dvě hodiny směrem k dalšímu Národnímu parku Grand Teton. Zase bouřka a západ slunce. To je vždycky tak kouzelný. Čeká nás stát Wyaoming. Přijíždíme na kempovací místo, ovšem to je zcela plné! No jo. Sobota. Asi osm kilometrů zkoušíme projet a hledáme, až se rozhodneme dojet zpátky na parkoviště a přespat v autě. V noci nás budí bouřka. 

26.7.

Z autíčka se nám tolik nechce. Ale co už. Dojídáme naše zásoby, uvaříme kávu a frčíme si to z Logan Canyonu přes jelení oblast, kousek za ní stavíme. Jsou tu tři jeřábi (vyfotím jen dva).

Krajina se zazelenila, rostou tu smrky, jedle a jiné sloupovité stromy. Roztomilé kopce kolem 1500 metrů projíždíme hodinu. Přes Paris, Montpeliere a Alpine se přiblížíme k Snake river. V Jakson’s potkáváme stopaře (ale bohužel na opačnou stranu) a obchod. Jdem na velký nákup. Čeká nás pár dní mimo města. Zkusíme Target, což se ukáže jako omyl. Minimálně to, že je to asi spíš DM plus HM zkřížené s Datartem a Orionem. A potravin tu až tolik není, velikostně samoobsluha z Horní Dolní. Zajímavé a cena nákupu? Ještě zajímavější. Nadchne mě plastový pytlík tuňáka, co se spíš podobá konzervě našeho psa. (Pominu, že jedna značka konzerv vypadá dost jako Propesko.) No a tak se rozhodneme vyzkoušet konečně fastfood. Zvolíme nakonec Wendy’s.

Objednáme klasicky Big menu, já si odstraním bulku. Jako lepší českej Mekáč. To, co upoutá mou pozornost je mašina na limonády. Nekonečný zdroj ledu. Bezedný automat s tisíci možnostmi. Zkouším ananasový sprite, broskvovou kolu, místní kolu (asi jako když žvýkáte kořen lékořice) a jahodovou fantu. Poslední dvě věci se ukáží být chybou. Bereme si i limču sebou do auta a led se báječně hodí do kafe. A jsme připraveni poznat NP Grand Teton. Míša mi staví na pozorování “hus” bernešek. Kolem třetí se ubytováváme v kempu Gros Ventre. Pokud bychom chtěli dělat oheň, prodává se dřevo (bedýnka za 12 $)! Milý zaměstnanec nám vykládá, že tu minulý měsíc odstřelili medvěda, který si zvykl na jídlo od lidí. Postavíme stan a frčíme. Navštívíme návštěvnické centrum a necháme si poradit od staršího strážce. No ale dneska ta AI taky umí divy. Jo zmizely shuttle busy zdarma u národních parků.

Nejprve se zastavíme na Catedhral Group Overlook. A najednou hup a? U auta se rozsvítí porouchaný posilovač řízení. Doháje. Rozjedeme se a pořád to svítí. Radíme se s AI, návodem na auto a dáváme dohromady všechny naše patálie s autem (všem jim říkám Pablo - I. , II. a ale tohle je Chevrolet alias Pablo III. ). Mohl by to být prasklý řemen. A nebo taky pohoda. Přejedeme k Jenny lake a zkusíme malou vycházku. Trochu zmokneme. Vidíme malého hada a baví mě žlutí ptáci.

Sleduji, jak krmí mladé. A ten výhled na hory. Rozhodneme se auto raději vyměnit. Jenže než se vrátím ze záchodu, Míša už na naše zapalování nafukuje padle board sympatickému páru. Nech ajťáka chvíli o samotě. Snad se baterka dobije. Kousek máme letiště a pobočku půjčovny. Takže rychle vyhážeme věci do bearboxu v kempu a jedem. Výměna jde podezřele jednoduše. Ještě než domluvíme, tak od sympatického zaměstnance dostaneme i větší auto a máme dvoje klíčky.

Klíče nech v tom původním. A jeď. V Evropě už by v ten moment nebylo ani parkoviště (nadsázka). Okolo osmé koupíme teda za pět babek pět polen na oheň a ve speciálním obchodu nějaké zásoby vína a piva. Ó jak se nám stýská po českém pivu. Dokoupíme trochu ovoce a jedeme zpátky do kempu. Ještě se zastavíme u blikajících aut. Na místě zvané Elkrefugie a v křoví se pase losice s losáčatem. Uuu. Deska k večeři bude rib eye stejk. A k němu topinka i BBC omáčka. Míšovi se grilování vydaří, oheň nás příjemně hřeje a pivo Grand Teton se též k tomu všemu hodí a zítra? Je taky den… 

27.7

Klasické vstávání a u řeky Snake potkáme dost lidí s dalekohledy. Jen my úplně nevidíme, co pozorovat a lidé to pomalu balí. Stavíme se u bobří hráze. Nikdy jsem neviděla tak dobrého architekta. A to doslova a do písmene. Přejedeme k Jenny lake. Pěšky ťapkáme podél jezera. Mě učarují květiny, Míšu výhledy.

Vidíme na několik metrů orlovce. Sleduji ptáčka, jak se krmí potravou. Přijdeme k místu, kde lodě dováží turisty a lidí přibude. Pokračujeme a pozvolna stoupáme podél potoka Cascade creek k Hidden waterfalls. Tam vidíme jelence. Vodopád se nám dost líbí, co už míň jsou zástupy lidí. Já už bych se vracela, ale Miška si chce vylézt na výhled. Lezeme kolem skal, když tu se ozve křik. “Bear. Bearspray.” Holčinu tak kolem deseti let zasáhne omylem otevřený sprej na medvěda ustoupíme zpět o deset kroků a moc nevíme, co dělat. Míša byl lehce zasažen. (Nadechl se a intenzivně ho pálelo v krku.) Lidé se zastaví. Pomáhají si. A já si říkám, že vlastně nejvíc nebezpeční jsou lidé. Vyhlídka Inspition point stojí za to. Pod námi se leskne Jenny lake. Trochu bokem s výhledem na hory se nasvačíme. Co se mi na Americe líbí je čisto v přírodě. Jednak zaměstnanci NP sbírají odpadky a za druhé konání potřeb v lese se nedělá, na každém parkovišti najdete WC. Pakliže konáte v přírodě, tak papírek odnést, bobek zahrabat na 12 palců. Když jsme u záchodků jsou mnohem nižší, prkýnko má uprostřed mezeru a WC štětku tu nepotkáte. Splachují se vcucnutím. A v Evropě jsem v životě nepotkala tolik nespláchnutých toalet. Míša najde pěknou trasu Horse trail. Jdeme jehličnatým lesem, kocháme se a najednou mi před nohou proběhne myš. Počkat, to není myš. To poznám, pišťucha.

A tak sledujeme miloučké malé zvířátko s kulatýma ušima, jak si pochutnává na listech. Vrátíme se na trasu podél jezera. Když tu všichni turisté stojí. Co? Ploché velké parohy? Los. Pase se přímo před námi. Skrytý v křoví. Uděláme pár fotek a mizí. Vesele si to tu křáčí další. Tyyyyy jo.

On brodí řeku. Dojdeme k autu a jdem si dát oběd. V klidu bych se najedla s výhledem na řeku, když vedle do stromu si to klepe strakapoud, nezbývá mi než fotit. Procházíme se okolo jezera a chceme jít ještě k String lake, ale dav lidí a lodičky nás odradí. Vrátíme se k autu. Objedeme autem Jenny lake loop. Vyrazíme na Signal mountain. Kde nás zmůže únava a dáme si šlofíka. Čekáme výhled na hory, jenže tenhle je na druhou stranu na Snake river. A tak vyrážíme dál. Naštěstí ještě přibrzdíme o trochu níž na Jackson point a tam je rozhled mnohonásobně hezčí.

Zastavíme se u tesané kaple Chapel of the Sacred Heart, která spíše připomíná srub. Užijeme si odrážející se horu v řece a pěkný výhled na meandry. V pozadí se tyčí vrcholy s ledovci. Projdu se kolem krásného meandru, řeka se dělí na spoustu drobných ramen. Pak nakonec vyrazíme spolu s Míšou a zaujme nás krasně průzračná řeka.

Zkoušíme jednu trasu od AI, ale ukáže se jako neprůjezdná. Nafotím alespoň pár motýlů. Mineme Mormon Row, která nás tak nezaujme. A pak projíždíme Antelope flats road. Zkoumám chvilku řeku Gros Ventre a pak končíme opět u bobřího hradu. Bobr spí a my dneska spíme přímo mezi národními parky. Zítra nás čeká ten nejstarší. Už jsme dost unaveni. Je půl šesté a vidíme obrovské stádo jelenů wapiti. Pokračujeme. Všichni stojí. Zastavíme se taky. Je tam! Medvěd. Baribal.

V dálce si rozhrabává packou hlínu a rozhlíží se. Wau. Tak jsem se dočkala. Pak se narychlo zastavíme u Jackons lake a mimo bernešek nás překvapí pelikán. Tak a už je toho dost. V campgroundu ještě vidíme lišku. Zaevidujeme se a jedeme na místečko. Uvaříme čočku s uzeným. Míša rozloží stan a tiše sledujeme z kufru auta (trochu krápe) veverky a zlátnoucí slunce. Ještě dlouho do večera říkám: “A viděls ho?” 

28.7.

A je to tady! O půl sedmé vstáváme. Teplá sprcha bodne a balíme. Jeden z hlavních cílů naší cesty. Yellowstone. Fotíme se s ikonickou cedulí. A po průjezdu bránou (Všechny NP jsou zpoplatněny okolo 100$ - my jsme koupili pas American beauty za 250$. Platí až pro šest osob a pokryje většinu vstupů do NP a rozhodně se vyplatí.) zastavíme u řeky Lewis a koukáme na výhled. A krásné vodopády Lewis též nemineme. 8:30 přijíždíme k West trumb geyser basin. Je tu trochu lidí, ale ještě se to dá. Procházíme se po dřevěných chodnících. A teda už jsme viděli kde co, ovšem tohle je boží.

Modravé laguny, bublající díry a kopečky, oranžové vývěry. Vše zdůrazní jezero Yellowstone a pára nad vulkanickými jezírky. A do toho nad námi proletí dva orli bělohlavý. Ani je nestihnu vyfotit. A pak to přijde Abyss basin a taková modrá nejde popsat. Projdeme ještě kolem místa, kde probíhají vědecká měření od studentů. A my už pokračujeme dál. Cestou podél řeky Yellowstone vidíme jednoho bizona. A pak louka s pár bizony. A další a další. Míjíme desítky bizonů. A jeden si to štráduje po silnici. Podél řeky je spousta bernešek. Orlovec na větvi. Zastavit jde málo kde. Provoz houstne. Přijíždíme do Yellowston kaňonu k Artist pointu přes řeku vidíme velké peřeje. A to, co se objeví před námi je neuvěřitelné, vodopád Yellowstone lower waterfall, fantastický pestrý kaňon a pastelové okrové barvy.

Lidi zatím jdou. Duha sice nikde, bez ní i tak úžasné. Čeká nás pohled na modrou řeku lemovanou červenopískově zbarveným kaňonem. Každý pohled je jedinečný. Projdeme dál na Ribbon lake trail. Stezka sleduje kaňon a v jenom místě se odpojí k jezírkům, první mineme Lilypad lake. Míjíme horké vývěry. Druhé se jmenuje Clear lake, kdy to v něm bublá jako ve výřivce.

A najednou se ocitneme mezi krásnými loukami. Dostaneme se na spodní parkoviště k jinému pohledu na vodopád. Pořád nás chůze baví a tak se rozhodne pokračovat k jiné vyhlídce na Upper Yellowstone waterfall. Projdeme krásnou cestu. Roste tady celá řada hub. Poté se zastavíme u návštěvnického centra. V jejich amfiteátru si dáme oběd. Prohlédneme si výstavu o geologii a vulkánech. Pokoukneme po obchodech a nic nás neosloví. (Často však mívají hodně krásné věci). Zajedeme k řece a u stolečku si uvaříme kávu. Pořádně si prohlédneme mapu a rozjedeme plány.

Pěkně postaru. Tady je člověk offline. Signál téměř neexistuje. (Slabý či žádný signál je zcela běžný mimo města.) Pak vyjedeme na vyhlídku Upper Yellowstone waterfall a sejdeme k němu. Vodopád nás ohromí mega masou vody. Je už trochu horko.

Ještě se podíváme na menší Perl falls a kámošíme se se svištěm skoro na metr. Na setkání se zvířaty mám ráda ten vzájemný respekt. Dofrčíme na další vyhlídku na Lower waterfall, ujdeme dva kilometry na další rozhled. Tady nám společnost dělají tak čtyři lidé a zvědavá veverka. Z té nakonec já pokračuji pěšky kaňonem. Poslední pohled na řeku a kaňon sdílíme společně. Jedeme a v jeden moment brzdíme u bizonů. Jeden se na vyleželém místě vyvaluje. Jů. To je roztomilý. Stavíme se u bahnitých vývěrů Mud vulcano. A tam vidíme bizona kousek od stezky. No zkusíme selfie, ale raději se držíme dál. Procházka je taková malá, odpočinková.

Teda až na ten konec. Strážkyně nás posílá rychle projít kolem bizona. My raději vyčkáme, což se ukáže jako rozumné. Bizon projde kolem turistů a strážkyně z bezpečné vzdálenosti huláká (a to jsem tady moc neviděla), že může přeskočit i zábradlí. Nu což, taky si ho vyfotíme.

Čekáme až nás převeze auto místo semaforu. Zastavíme se u podivně stojících aut. Viděli tu losa, prý měl pořádné parohy. V kempu si dáme večeři, autem dojedeme na sprchu, (kempy jsou tu dost velké). Projdu se kolem Yellowstonského jezera. Užiju si žáby a netopýry. Kempař hlásí, že si mě spletl s medvědem. Trošku probloudím k našemu stanu. A u čištění zubů natrefím na úplně cizí místo. Milý pár prohlásí: “You wanna join to us?”.”No, thank's.” Na nějaké párty tady není čas. V příštím díle nás čeká…Vrahem není zahradník, ale Grizzly (bude to napínavé). Rozhodně se nebudeme nenudit.