Hory, vodopády a jezera Sierry Nevady

Se sekvojemi se zcela neloučíme. Sjedeme ještě pár výškových kilometrů až do našeho dalšího campu Azalea, na místo číslo 16. Do medvědího boxu přidáme navíc ještě vlhčené ubrousky, které prý medvědům také voní. Marťa uvaří večeři, dneska je to jednoduché, jen polévka z konzervy s chlebem a já začnu stavět stan. Večeře je za chvilku a během ní probíráme další plány. Zjišťujeme že v podstatě z našeho místa začíná sunset trail - stezka k dalším sekvojím a rozhodneme se na ní ještě teď vyrazit. Rychle dostavím stan, vezmeme pivo do ruky a jdeme. Po asi kilometru vylezeme u malého parkoviště a hned míříme do sekvojového hájku na strom s názvem General Gant.

Zdejší sekvoje nám opět vyráží dech, ta širá masa dřeva je ohromující. Obejdeme malý okruh a obdivujeme další stromy a korunami zlátnoucími zapadajícím sluncem. Neskutečné. Po cestě zpět potkáme ještě mladou laň - vůbec se nebojí a  zamíříme ke stanu. Dochystáme spaní, vše zabezpečíme před medvědem a brzy usínáme. V noci se Marťa budí a při cestě na toaletu si ukopne palec o kolík u stanu, budí mě, abych jí přinesl lékárnu a já zas budím půlku kempu otevíráním vrzajícího medvědího boxu. Sousedé nám to ale záhy oplatí intenzivně plačícím dítětem. Pak už ale noc nic neruší.

15. 7.

Budíme se brzy, dáme si vajíčka, pobalíme a nabíráme směr Národní park Kings Canyon. Brzy se nám otevírá pohled na úbočí skal strmě se svažujících k řece prozářených ranním sluncem.

Párkrát zastavíme na výhledy a poté už sjíždíme k řece, kde krátce zastavujeme na vodopád Grizzly falls, ale rychle pokračujeme dál, jelikož jsme se rozhodli dojet až na konec údolí, kde očekáváme největší koncentraci lidí, abychom tam získali parkovací místo. To se nám podaří a po chvilce plánování se rozhodujeme vyrazit na pěší výlet dál údolím k vodopádu Mist falls (nebo kam se nám bude chtít). Teplota je ještě celkem přijatelná a za příjemného rozhovoru nám kilometry i míle rychle ubíhají. Než se nadějeme, stoupáme po skalách vzhůru a pozorujeme první peřeje. Po nich už nás vítá výhled na vodopád. Je krásný. V Asii jsme měli pocit, že vodopádů máme dost, ale našli jsme obnovenou chuť je opět poznávat.

Přicházejí další lidé a teplota začíná růst a tak se rozhodujeme vydat se na cestu zpět. Marťa fotí po cestě ptáky, ale jen ze stínu - na slunci už se nedá moc vydržet. Dojdeme dolů na rozcestí s mostem, které jsme ráno rychle minuli a jdeme se podívat na řeku. Zaujme nás pohled na koupající se lidi a rozhodujeme se, že trocha osvěžení by nám též prospěla. Převlékneme se do plavek a pomalu se noříme do vln. Marťa překvapí a do velmi studené vody skáče dříve, než já - většinou ji odradí dotek studeného na palcích, ale vedro je nesnesitelné a osvěžení fakt bodne. Po koupeli a oschnutí se opět vydáme do pekelné výhně. V lese to ještě ujde, ale jak se údolí otevírá a stromů ubývá, klesá i naše nadšení. Protijdoucí lidi tázající se na délku spolehlivě odradíme s tím, že jejich okruh je asi moc dlouhý a po slunci, když mají malé dítě a psa.

Konečně přicházíme zpět na parkoviště. Auto zaparkované ráno ve stínu je bohužel plně vystavené slunci a tak s otevřenými okýnky rychle prcháme na další bod, kterým je louka Zumwalt medow, nedaří se nám tu zaparkovat a tak popojedem ještě kousek, kde najdeme místo u řeky na oběd. Sníme nějaké zásoby, osvěžíme nohy v řece a vracíme se k louce, kde se nám podaří zaparkovat. Slunce pálí a my se plahočíme s dalšími turisty podél řeky, přes mostek až na začátek louky. Tady zjišťujeme, že stezka po poválcích je zavřená z důvodu rekonstrukce a proto není možné louku obejít. Marťa rychle mrkne na louku z druhé strany, ale rozhodujeme se, že to v tom vedru nemá smysl a vracíme se pomalu k autu.

Čeká nás delší přezejezd k dalšímu NP. Sedáme do auta a vyrážíme směr město Fargo. Nečekané jsou pro nás semafory na dálnici kdy si člověk jede 60 mil/h a najednou červená. Ve městě se zásobujeme proviantem v dalším Walmartu - zas nás překvapí množství a variabilita předpřipravených potravin, tak aby člověk získal instantní jídlo - a už si to šineme po menších silničkách k našemu dalšímu kempu.

V Yosemite valley se nám místo získat předem nepodařilo a raději jsme proto zamluvili plac pro stan v kempu komerčním, těsně před vjezdem do parku. Paní na recepci překvapeně pouští pletení, když se snažíme dostat dovnitř, ale už nám dává mapku a ukazuje nám, kde v resortu mají venkovní a vnitřní bazén, restaurace a relaxační zóny u řeky. S tím jsme nepočítali. Auto máme prý nechat u recepce, tak se pobalíme a jdeme asi 200 m k našemu místu. Tady zjišťujeme, že všichni parkují auta u stanů a tak přejedeme taky. Postavíme stan, uvaříme večeři a užijeme si chvilku na místní wi-fi - internet je vzácností - než se rozhodneme, že se dojdeme osvěžit do bazénu.

V bazénu blbnou tři děcka/teenageři a plave maminka s dítětem. Na lehátkách posedává manželský pár - jinak nikdo a tak se rychle převlékáme a jdeme do vody. Z pokřikování dětí zjišťujeme že oni a manželský pár jsou, jak jinak, než Češi. Po svlažení se s nimi dáme do řeči a necháme si dát pár tipů do parku a cestování po USA. Rodina jede trochu vyšší styl než my, kdy bydlí v hotelech, ale své češství nezapřou, když nám záhy říkají, že pokoje tu mají jen pro 4 a proto se nahlásili 4 a pátému členovi koupili nafukovací matraci, aby nemuseli mít pokoje dva. Loučíme se a jdeme spát do našeho stanu. Bohužel je naše místo blízko hlavní cesty, a tak nás budí v noci projíždějící kamiony a masivní pickupy.

16. 7.

Má to i výhody, vstaneme totiž velmi brzo a stihneme i ranní sprchu. Pak již spěcháme ke vjezdu do národního parku. Samozřejmě vyberu výrazně pomalejší frontu, což Marťu dost znervózňuje (nesnáší čekání), ale už nám mladý ranger podává mapu a vjíždíme do Yosemitského údolí. Cíl je dojet na konec do Yosemite village a zaparkovat. Po chvilce kroužení se nacpeme za jiným autem na parkoviště, kde právě probíhá čištění a už parkujeme kousek od hlavního informačního centra.

Mají tu super shuttle autobusy, takže člověk zaparkuje a už se po parku jen vozí. Nasedáme na fialovou linku, která nás doveze k naší první zastávce - nástupu na Mist trail. Lidí už tu chodí celkem dost, ale nevadí, vyrážíme. Po cca kilometru narazíme na občerstvovací stanici s pitnou vodou a toaletami a hned za ní tabulí, že stezka je zavřená, ale až od konce července, takže v poho. Čeká nás spousta schodů a tak pomalu stoupáme a stoupáme. Po cestě pozorujeme veverky číhající na nepozorné turisty, co si nehlídají jídlo a spousty malých i větších peřejí a vodopádů. A pak už vidíme majestátní vodopád Vernal fall, který nás osvěžuje mlhavými kapičkami. Samozřejmě uděláme spoustu fotek samotného vodopádu i nás s vodopádem. Trochu výš se ukáže i duha.

Pak už jen úzký přechod po úbočí skály a koukáme na vodopád a stoupající turisty shora. Chvilku si odpočineme a pokračujeme dál, kde se rýsuje slibná vyhlídka na druhý majestátní vodopád - Nevada fall. Tady chvilku nechám Marťu odpočinout a zkusím vystoupat ještě kousek, zda nebude ještě lepší výhled, ale ne, zajímavější už to není. Vrátím se a společně se prodíráme skupinkami lidí při sestupu dolů. U Vernalu se ve sluníčku vyrýsuje i druhá duha, tak si ji vyfotíme též a pak už prcháme před davy dolů.

Kousek od počátečního bodu stojí přírodní centrum a tak se tam jdeme podívat. Přivítá nás milá rangerka, hned se ptá jak se máme, co pro nás může udělat a Martě pochválí klobouk. Prozkoumáme centrum, líbí se nám jak to tu žije - děti obkreslují kůru, kousek dál se dělá linorit a další kreativní aktivity. Marťa obtiskne razítka do sbírky a na nedaleké lavičce se naobědváme. Hned jak vytáhneme jídlo už se blíží první veverka připravená ukořistit kus našeho žvance. Marťa ji ale zažene a pak už si dají pozor. Po obědě sedáme na autobus, popojedeme jednu zastávku a vyrážíme na menší procházku okolo Mirror lake.

Potkáme další českou rodinku a po vzájemném nasdílení plánů pokračujeme podél potoka k jezeru. Vedro je náročné a tak se koupeme i přes chladnější teplotu vody. Po koupeli chvíli posedíme, pak přebrodíme na druhou stranu a rozhodujeme se dojít pěšky stezkou k další zastávce autobusu.

Po cestě se ošplíchneme v malém potůčku a na zastávce, v podstatě ihned, sedáme do autobusu - tentokrát zelené linky, který nás doveze k zastávce Lower Yosemite Fall, kde uděláme krátký okruh s výhledy na oba vodopády - Lower i Upper Yosemite Fall. Další zastávka je pro nás informační centrum. Marťa by ráda autobusem, ale to bychom museli objet celý park a tak ji přesvědčuji, že to dojdeme pěšky. Není to moc daleko a už koukáme na exponáty v muzeu věnovanému tradičnímu pletení košíků a za muzeem ještě projdeme indiánskou vesničku.

Více nás zaujme o kousek dál přírodní centrum, kde se dozvíme něco o místní geologii, fauně a flóře. U hlavního informačního centra si v automatu koupíme kolu, protože vevnitř je asi milion lidí, Marťa zkontroluje statistiky viděných zvířat a prý byl dnes viděn jak medvěd tak motýl monarcha. Víc už nás tu nezajímá a umoření vedrem a chozením sedáme do auta. Po cestě do kempu máme ještě dva zájmové body. První z nich - El Captain. Neuvěřitelná stěna se pne nad námi a jen koukáme, jak tohle může někdo vylézt. Při návratu k auta Marťa zahlédne oranžový třepot a už hlasí: “Míšo, monarcha”. A tak se jde fotit.

Hodně ale poletuje a když si sedne, tak daleko a tak se smíříme s pár rozmazanými snímky a pokračujeme na poslední zastávku - vodopád Bridalveil. Tady už jen krátká procházka a už obdivujeme závojové spršky, které vodopád vytváří. Konec, máme dost.

Sedáme do auta a nastavujeme cestu do kempu. Nakonec se ještě zastavíme u mostu s výhledem na peřejky a v jezírku pod mostem si dáme i osvěžující koupel. Po další hodině zastavujeme v kempu Hodgdon Meadow. Na malém parkovišti zaparkujeme auto a kousek od něho najdeme naše místo č. 29. Cenovka pro menší i větší místa tu byla stejná, tak jsem vzal místo větší a máme opravdu hodně prostoru, kde postavit stan. Uvaříme večeři a užijeme si příjemný večer s postupně klesající teplotou. Sousedy máme jen jednu rodinku, kteří vypadají, že kempují poprvé. Paní v podpadcích se kostrbatého stavění stanů raději ani nezúčastňuje a na večeři odjíždějí pryč. Brzo jdeme spát. Ale ouha na sousední parcelu se kolem jedenácté sjede parta asi 10 lidí a velmi hlučně se baví u stavění stanů. Potom už jdou naštěstí spát a je klid až na občasné chrápání.

17. 7.

Vstáváme brzo. Bez snídaně vyrážíme na cestu. Najdeme krásné místo na slunci a výhledem, kde si uvaříme výbornou snídani. Opět vajíčka. No to víte jsou levná. Po snídani jedeme dál. Stavíme se u neznámého jezírka, podíváme se na kachny a frčíme dál na vyhlídku zpět na Yosemit village, kde si uděláme malou procházku a hned pokračujeme na další bod, kterým jsou louky Tuloumne.

Nejdříve zastavíme na okraji a fotíme laně, ale víc nás zaujme nedaleké informační centrum, od kterého se vydáme na procházku k Soda Springs Cabins. A hned se kousek vedle nás mihne šedé tělíčko a další a další a my pozorujeme sysli, jak běhají a pozorují okolí na zadních nožkách. Je jich tu mraky. Po chvíli jdeme dál, když tu si všimneme zlatavého kožíšku v dálce před námi. Chvíli přemýšlíme, co to vidíme, ale nakonec identifikujeme sviště.

Toho pak pozorujeme ještě asi třikrát včetně dvou roztomilých mláďat. Po mostě přejdeme řeku Tuloumne a dojdeme k chatě, kde můžeme vidět malé bublající pramínky - aha proto název Soda springs. Na mapách nás ještě zaujmou dvě jezírka, která se ale ukáží být jen umělými nádržemi na špinavou vodu a tak se vracíme zpět. A už nás čeká další jezero Tenaya. Krásné modré horské jezero. Moc se ale kvůli vzrůstající teplotě a dalším plánům nezdržíme a jezero opouštíme a spolu s ním i Yosemity. 

Sjedeme z hor a naskýtá se nám výhled na obří modrou plochu jezera Mono s dvěma ostrůvky uprostřed. Na vyhlídce ho fotíme a dole u něj i zastavíme. Nelíbí se nám ale poplatek za parkování a více nás zaujme informační středisko kousek výš na kopci, ke kterému přejedeme. Na místní wifi nahrajeme fotky a Marťa vybíhá fotit okolí. Hodně nás zaujmou hnízda vlaštovek hned pod střechou íčka a tufy - speciální kamenné útvary rostoucí přímo z vody za pomoci vápenatých pramenů mísících se s uhličitou vodou tvořící pevný vápenec.

Ještě se sem vrátíme, ale chceme stihnout navštívit Bodie - město duchů. Mapy nám nabízejí dvě trasy a u jedné dva vykřičníky jako varování a proto se rozhodneme jet tou druhou. Fascinuje nás rovná asfaltka táhnoucí se před námi jako přímka, kam až oko dohledné. Brzy z ní ale sjíždíme na kamenitou a pak i hlinitou cestu. Trochu nás to překvapuje, ale už jsme jeli i horší a tak pokračujeme.

Konečně přijíždíme k pokladně a koukáme, že všechny ostatní auta jedou cestou, před kterou nás mapy varovaly. Je sice taky kamenitá, ale alespoň ne bahnitá a plná výmolů. No zkusíme ji po cestě zpět. Teď už ale vjíždíme na parkoviště a hned nás vítá pohled na dřevěné městečko pod námi.

Zlatokopecká horečka sem přivábila hromadu lidí a když zlato došlo lidi odešli a vše tu nechali. Projdeme se okolo kostelíka (ten se zrovna rekonstruuje) a pak zamíříme do boční uličky a zkoumáme místní architekturu a nahlížíme okny do polorozpadlých interiérů a fotíme se u vraků aut. Část je zavřená a dostupná jen s průvodcem, ale to nevadí. V tomhle teple nám stačí i kratší procházka. Nakoukneme ještě do muzea s původními předměty a spěcháme zpět do auta.

Vezmeme to druhou cestou - mnohem lepší a s výhledy na jezero Mono a parkujeme zpět u informačního střediska jezera. Bohužel už je zavřené a tak se alespoň projdeme okolo. Dále zamíříme na jižní stranu jezera, kde vyrostlo nejvíc tuf. Zastavíme na parkovišti asi jako jediní zaplatíme parkování a noříme se do bludiště vápencových věží.

Litá tu hromada ptáků a tak má Marti foťák žně. Na tufě v jezeře si dokonce udělal hnízdo orlovec a tak ho i se třemi ptáčaty nějakou dobu pozorujeme. Pak už ale musíme jet. Připozdilo se a ještě nás čekají dvě hodiny řízení na vyhlédnuté nocoviště. Moc se nám líbí, že ve vybraných oblastech je spaní na divoko povolené a chceme toho maximálně využít. Cesta vcelku uběhne, ale na místo přijedeme až za tmy. Už si tedy tolik nemůžeme vybírat a vezmeme místo, kde už někdo s autem stojí. Po chvíli za námi přijde mladík, zeptá se, jestli budeme tišší a když ho ujistíme, že ano, najde si místo o kus vedle. Už jen postavíme stan, uvaříme rychlou večeři a úplně mrtví usínáme pod oblohou plnou hvězd.