Osmý div světa Taipei

Přistáváme v Taipei (český přepis je Tchaj-pei). Projdeme intenzivní kontrolou pod scanerem. Musíme zout i boty. A pak hladce přes imigrační a už nás vítá nápis Taiwan (český přepis by byl Tchaj-wan). Vybrat tenhle stát (některé země jej vlastně nepovažují za stát - mezi nimi i ČR) byla naše jasná volba a to než se probudí aktivní Čína.

Jdeme vybrat hotovost a ještě dočepujeme vodu z automatu, kde si člověk vše elektronicky navolí. Chvilku hledáme místo, kde si koupíme Easy card (ta má fungovat na dopravu po celé zemi). Až zaplujeme do podzemí na vlak MRT. Zhruba 40 minut než dojedeme do centra Taipei na zastávku Taipei main train station z karty mizí 150 tajwanských dolarů a my tušíme, že náš rozpočet bude trochu jinde než v předchozích zemích. Chvíli hledáme místo na jídlo, až usměvavá paní nás přesvědčí, ať jíme právě tam. Čínským klikihakům vůbec nerozumíme, naštěstí mají překlad do angličtiny. Já si objednám polévku s plněnými knedlíčky (zajímavé je, že solí sušenými krevetkami) a Míša si dá nudle. A ještě přidáme smažené knedlíčky gyoza. Jejda, to je nebe v puse! Tak dobře jsme se najedli, že máme větší chuť poznávat město.

Jdeme asi kilometr pěšky na Třídu Svobody (Liberty square), obdivujeme stavby Národního divadla a Národní koncertní haly. Uprostřed stojí pomník na památku čínského prezidenta Čankajška. S batohy na zádech teď budeme putovat víc a tak si to funíme do schodů. Koukáme na přilehlé zahrady. Vylezeme k budově, kde je obrovská socha prezidenta a koná se výměna stráží. Vše probíhá neskutečně organizovaně, až mám pocit, že na Hradě i v Buckinghamském paláci jsou břídilové. Se zbraněmi dělají doslova umělecké vystoupení. A na konci j ještě běžný zaměstnanec urovná (jako moje babička) podolek včetně rukaviček! Wau.

Výtahem se svezeme do přízemí, kde je výstava tří tcha-wanjnských umělců. Bohužel jejich jména neumím přečíst natož vyslovit. Ale obrazy mají moc pěkné, znázorňují na nich krajinu a přírodu. Nechám si batoh u zaměstnankyň a jedna z nich se nadšeně chopí mého foťáku (a mám kompozičně další fotku do půlky stehen). Pak jdeme kousek na metro, popojedeme do stanice Taipei 101 a vysedáme.

Trochu chvíli bloudíme. To víš, vysaď si dvě opice do města s chodníky a přechody. Jeden z nich mě úplně fascinuje. Prostě se zastaví křižovatka a prostor mají chodci. Můžeš jít napříč křižovatkou. Dojdeme na krásný hotýlek Just work, kde zapadneme do jedné malé kójky (jen postel na vrchní palandě).

Po chvíli usínám. Míša mě budí kolem sedmé. Hlad nás vyžene do setmělého města. A nestíháme se divit. Navštívíme nedaleký trh Linjiang, kde koukáme na herní automaty, stánečky s jídlem a místo, kde se dají "lovit živá zvířátka" (asi něco jako rybičky s prutem, ale ne plastový).

A jdeme do menší uličky, kde nás milá paní láká na jídlo. Na talířky si nabereme podle chuti zeleninu, tofu na různé způsoby, bůček a já si k tomu dám vodnatou nijakou rýži s batáty, což se ukáže jako chyba. Jinak nám ovšem moc chutná. Projdeme kolem různých her (takové jako u nás na poutích) a malého chrámu. Kolem půl deváté si užíváme horkou vodu a fén (ten jsem neviděla snad od Evropy). 

Ráno vyjdeme. Míša už mě netrpělivě popohání. Najdeme snídani. Není to příliš lehké. Metro nás popoveze k Národnímu muzeu. V parku kousek od něj se nasnídáme. Kolem poletuje spousta ptáků a z blízké fontány nám hraje hudba.

Lehce před půl desátou čekáme na otevření muzea. Asi za naší dvacku objevujeme místní kulturu, historii země, přírodní krásy a slavné osobnosti. Muzeum se nám líbí, některé prvky nás zaujmou. Já ještě zjistím, že je výstava dole pro děti, ta má podobu herničky v podstatě kompletně kopíruje vrchní dvě patra hravou formou. Míša zatím čeká venku.

Před muzeem paní maluje a my získáváme pocit, že město příjemně žije. Nejprve se zastavíme v místní kavárně nabrat trochu sil. Jdeme nakoupit simku, chvíli si počkáme a získáme nejdražší data, ale bez nich se prostě neobejdeme. Dostáváme hlad a tak zamíříme do místní jídelny. Podlehneme úsměvu paní u pultu. Vyfasujeme jídelní lístek v čínštine, kupodivu překladač tohle umí (Jo a kdyby si tu někdo stěžoval na pokrok, tak já jsem teda ráda, že se za mě se naučil přeložit vyfocený text). Objednáme si dvě různé polévky a zkusíme předkrm. Černé vejce s bílým cosik. Vejce vypadá rosolovitě a chutná intenzivně, ale dobře.

A pak už do nás padají nudle v polévce s knedlíčky, Míša má zeleninové a k tomu sezamovou pastu a já výborný masový knedlíčky se zázvorem. Ještě sledujeme, jak uprostřed restaurace ručně vytváří knedlíčky. Jó mít plný břuch je radost. Přejdeme k chrámu Longshan. Líbí se nám pestrost výzdoby a obdivujeme krásné draky, obětiny i to, jak hází dvěma červenými kameny.

Po chvíli chrám opustíme a míříme do botanické zahrady, přejedeme metrem. A postranním vchodem vstupujeme do krásného parku. Nejprve nás čeká procházka mezi kapradinami, pak pokračujeme přes sukulenty. Cestou skákají veverky a poletují ptáci. U jezírka vidíme kvakoše a spoustu želv. jdeme dále. Na jednom místě mezi krásnými stromy houf fotografů, zjišťujeme, že fotí hnízdo krásného modrého ptáčka. I my s Míšou se k nim přidáváme.

Projdeme k úžasnému jezírku, kde fotím chřástala, slípku a veverku. Vůbec se nebojí. To už je kolem páté a zahrada se pomalu zavírá. Přesuneme se na Dihua street, což je krásná industriální ulice se spoustou rozmanitých obchůdků a chrámem Xiahai. Cestou si koupíme fajn palačinky, jednu plněnou fazolovou pastou a druhou pudinkem. Mňam. Cestou jdeme opět do Decathlonu, aby si Míša konečně koupil nové sandále. Odolávaly dlouho, ale je čas přezout, jelikož měly díru. Zase doplníme naše zásoby oblečení. (Míša si pořídí tričko a já šátek na krk.) Naše kroky směřují k nočnímu trhu Ningxia, kde se proud lidí propletá mezi stánečky s jídlem.

Sníme toho spoustu. Od kuliček ze sladkých brambor, přes opečené klobásky (jednu masovou a druhou rýžovou). Jako dezert nás zláká zmrzlina v palačince s arašídy v cukru. Já si chci dát dovnitř i koriandr, ale než stihnu cokoliv říci už má paní zelené listí v obou. Míšovi by to asi přislo lepší bez koriandru. Pak se metrem vrácíme na hostel. Nocní město vypadá krásně, všude světla, hodně nás zaujme duhová fontána.

Na pokoji spokojeně usínáme. 

Ráno se nasnídáme v malé kuchyňce, kde mají k dispozici i instantní kávu a čaj. A na terase dokonce vodopád, jezírko a tři želvy. Celý hostel pěkně prolíná moderní design s hrubým dřevem. Necháme tam batohy a pěšky vyrážíme k výškové budově Taipei 101, chtěli jsme se na ní dostat, ale má zavřeno. A já dostanu spásný nápad jít tam poslední den před odjezdem. Jdeme se projít na Elephant mountain, procházíme kolem vysokých budov a jedním parkem, kde lidé cvičí něco jako tai-chi, hrají basket a běhají. Mě v parku nadchnou ptáci fotím modravé krasky tchajwanské, hnědavé straky himalájské a černobílé špačky černokrké. Cestou vidíme paní, co ovívá vějířem chundelatého čau čaua.

Pak začneme pomalu stoupat po krásných schodech pěkným lesem. Vidím orla a roztodivné druhy plžů. A motýli. A brouky. Až dojdeme k chrámu a odsud se nám otevírá výhled na moderní část Taipei a její mrakodrapy. Vydrápeme se k chrámu Quanzhen Donghua. Mimo jiné potkáváme velké pavouky nefily, ty teda budí náš respekt. Uchvátí nás další výhled.Pokračujeme na rozcestí a kolem skal.

Pak se kolem skaliska s červeným nápisem v čínštině vyšplháme na Sloní horu. Nachází se na ni poměrně pěkný obrys slona.

Rozhodneme se si vycházku prodloužit o vodopád a chrám. Užíváme si pestrý hmyz a malý umělý vodopád. U chrámu se poprvé trošku dáme do řeči s Taiwanci. Obecně jsou plaší a stydliví a extrémně slušní. Pyšně mluví o výborné kuchyni, což je pravda. Po prohlídce chrámu se začneme vracet do města. Na autobusové zastávce zjistíme, že je možnost jet levně na kole. Míšovi chvíli trvá registrace našich karet. Koumákujeme, jak kolo získat a přitom stačí přiložit kartu a jedem! A tak se zprvu propletáme dopravou a různými uličkami, později přejíždíme na chodník, kde vede cyklostezka. U prvních stojanů se nám zaparkovat nepodaří a tak ještě vyzvedneme batohy.

U dalšího místa se nám podaří vrátit kola a najít milou a levnou jídelnu s dobrou houbovou polévkou s výbornými knedlíčky. Vypadá to na déšť a tak nacházíme pěknou kavárnu. Slečně příliš nerozumím a tak sebe i jí uvedu do rozpaků. V poklidu trávíme čas u kávy, sledujeme, jak lije jako z konve a po půl čtvrté nasedáme na červené metro, které nás vyhodí přímo na hlavní vlakové stanici. Na vlakovém nádraží mineme tu krásnou budovu, protože jízdenky tiskneme jinde. Jsme tu dřív, dostává nás, jak všechny vlaky jezdí přesně. Chvíli sedíme na nástupišti a 16:01 přijíždí náš vlak. Úplně na čas v 16:03 se vydává na cestu.

A kam přesně dál nás odveze? O tom zase jindy…